Důležitým faktorem je promyšlení velikosti samotného vnitřního prostoru pece, musíte vědět co v ní budete chtít péct. Mějte na paměti, že síla samotné stěny pece může přesáhnout 30 cm, což v konečném důsledku spolkne dost místa.
Začneme od "podlahy". Nejprve vybudujte dostatečně hluboký betonový základ, pod celou obvodovou nosnou zdí. Stavět jí můžete z čehokoliv, buchta, dutá cihla, ztracené bednění...
Na obvodovou příčku umístěte PZ desky, okenní překlad, šalovaný železobeton (v našem případě byly použity 4 ks okenních překladů, které mají být logicky na stojáka, ale při zatížení něco malo přes 600 kg hliněné pece + 160 kg šamotových cihel, plní funkci dokonale).
Na překladu udělejte nivelační vrstvu betonu, která zaručí, že poskládané šamotové cihly budou sedět jako zadnice na hrnci. Mezi cihlami by neměly být žádné mezery a spáry. Pokuste se být co nejpřesnější a rozhodně použijte vodováhu pro vyrovnání. Cihly není zapotřebí k sobě lepit, nebo vymazávat šamotovu směsí – směs se postupem času stejně vydrolí.
Jdeme do přípravy formy na pec. Vyměříme velikost, měla by být pokud možno oblého pravidelného tvaru, žádné Alpy se nekonají. Počítáme s minimálně 20 centimetry síly stěny, aby se nám vešla na plochu šamotových cihel a nepřečnívala přes okraje. Vyměřenou formu vysypeme maltovým vlhkým pískem, po vrstvách a postupně rukou pěchujeme, aby držela tvar. Chce to určitou dávku zručnosti a tvůrčí schopnosti, ale s trochou umu zváldnete vyrobit budoucí vnitřní část topeniště pece. Nakonec poklademe novinami (noviny proto, aby šel písek později lehce oddělit od jílu) a zakropíme vodou. V tuto chvíli máme připraveno na samotné dílo hliněné pece.
Samotná výroba jílové pece:
Pro první vrstvu použijeme kamnářský jíl (seženeme ho v balení po 30 kg s cenou do 300,- kč), s doporučeným poměrem ostřiva 40%, křemičitého písku frakce 1-3 mm. Ostřivo nám napomáhá zahustit hmotu jílu, zvyšuje akumulační schopnosti a dochází k minimálním deformacím hlíny při schnutí. Na zakrývací plachtě zamícháme kamnářský jíl s křemičitým pískem a postupně přiléváme vodu. Vytvoříme tak hustší směs jílu a písku, která po uplácání koule drží tvar a minimálně ulpívá na rukou. Hlínu v koulích vtloukáme pěstí do formy písku (pozor na klenbu dvířek, může se Vám rozpadnout). Jedna koule hlíny se vtlouká do druhé a to tak, že samotné hliněné koule nejsou na oko patrné. Chce to trošku manuální zrušnosti a hrubé síly. Doporučuji použít silnější rukavice, po pár hodinách bouchání Vám začně natékat ruka. Po uložení poslední hliněné koule do první vrstvy hliněné pece o síle zhruba 8 – 12 cm, pokračujeme již s hmotou cihlářského jílu s drobnějším stýblem slámy cca 15 - 20 cm dlouhým.
Hmota může být již o něco řidší a to proto, že pojme díky slámě více vody. Slámu je dobré před použitím namočit ve vědru s vodou, sláma změkne a lépe se zpracovává. Křemičitého písku jako ostřiva použijeme stejné množství jako v první vrstvě tj. 40% celkové hmotností hlíny + slámu. Proč používáme slámu? Sláma funguje jako pojivo a izolant (takový domácí drátkobetón), pec se Vám nebude mít tendenci trhat a tvořit praskliny. Množství použité slámy jsou dva pytle o objemu 50 l, pokrácené na 15 - 20 cm kusy, na 320 kg cihlářského jílu + 40% křemičitého písku + voda.
Směs se opět snažíme probít do první vrstvy hlíny z kamnářského jílu, křemičitého písku a vody. Vrstva by měla být v šíři jako předchozí cca 10 - 12 cm.
Poslední vrstva je nejnáročnější a to nejen vzhledem k rozbitým kloubkům ruky, ale obsahuje největší množství slámy, již nepokrácené. Poměr křemičitého písku 40% a cihlářského jílu 60% zůstává stejný, jen směs jílu a křemičitého písku vytvoříme v řídkou kaši, do které sypeme celá stýbla slámy a mícháme dokud nejsou stébla zcela obalená. Poté po kusech nanášíme v poslední vrstvě, hutníme a uhlazujeme rukou – cca dalších 10 cm směsi.
Směs jílu, písku, vody a slámy je nejlepší vymíchávat na zakrývací plachtě a to bosou nohou. V případě použití rukou byste po pár hodinách nejspíš zemřeli v křečích :)
Vrstvy hliněné hmoty bychom měly nanášet buď v jeden den, nebo hned druhý a to vzhledem k rychlému vysychání. Je nutné mít hliněnou pec zakrytou proti slunečním paprskům, které by způsobily rychlé odpařování vody a hrozilo by tak popraskání až znehodnocení celého snažení.
Takto zhotovenou domácí pec necháme schnout alespoň 2 měsíce, v letním období. Již po 14 dnech je možné opatrně odebírat pískovou formu z útrob pece a nechat větrat a vysychat.
První natápění provádíme pozvolna, postačí pár draček a pár kousků polýnek, necháme lehce prohřát a odstraníme tím poslední zbytky vlhkosti. Další den opakujeme s vetším množstvím dřeva. A takto opakujeme alespoň týden. Po 4 – 5 hodinách natápění s vrstvou 30 cm směsi jílu, písku a slámy pocítíme teplo i v plášti. V tuto chvíli je pec připravena na pečení.
Doporučení na pečení:
Domácí pizza - Absolutně nejlepší domácí pizza, kterou jste kdy mohli okusit – silné tvrzení, ale je takto připravená pizza v řádně natopené peci je lepší než-li v pizzerií s pecí. Zásadní rozdíl je v teplotě. Komerční použití pecí použivá teploty nižší, než-li jsou vhodné pro přípravé pravé "italské" pizzy. Pizzu musíte mít přípravenou od 60 do 90 vteřin!
Domácí chleba – byl to vlastně důvod proč pec postavit. Bohužel sám znám již z vyprávění, prababičky, kdy její maminka měla ve světnici domácí pec na chleba. Jednou týdně se ve starých neckách zadělalo těsto, natopila pec a peklo se. Co hlava rodiny to 3 kg kváskový bochan na týden. Obnovit tradici pečení o půl století déle v domácí peci je něco úžasného a kultovního, obzvláště, když si podmaníte kouzlo pečení chleba, opravdového chleba, který chutná!
Přejeme Vám mnoho úspěchů, pokud se také pustíte do stavby své hliněné pece :-)
